Tato kniha se bezpochyby může pyšnit označením bible lidské evoluce. Bosý profesor, jak mnozí přezdívají Liebermanovi, ve svém díle popisuje evoluci lidského druhu od oddělení vývojových etap od lidoopů až po současnost. Kniha vám odpoví na spoustu otázek týkajících se posledních předků, přiblíží život lovců a sběračů, zemědělců a moderních lidí. Proč je v moderním světě tolik civilizačních onemocnění? Proč lidé umírají na nemoci spojené se selháním srdce nebo na rakovinu? Kde nastala osudná „chyba“, která zapříčinila vznik těchto onemocnění? Co jsou to nemoci z nesouladu? A proč jsme všichni pouze výsledkem nekonečných dějů adaptace? Abychom pochopili, kým jsme, musíme pochopit, kým jsme byli.
Daniel E. Lieberman napsal opravdu pozoruhodnou knihu pojednávající o lidské evoluci. Tento evoluční biolog, bosý profesor z Harvardu (tuto přezdívku si získal díky významnému výzkumu na téma evoluce lidské hlavy a běhání naboso – sám rád chodí a běhá naboso) dokazuje, že svému oboru mistrovsky rozumí a zároveň je jeho vášní. Pojďme se vypravit na krátkou exkurzi do evoluční historie.
V první části knihy se budete seznamovat s primáty, lidoopy a prvními lidmi. Jak je známo, člověk se vyvinul z opice (nebo tu byl hned po velkém třesku Adam s Evou v Edenu?). Budu se ve psaní muset krotit, jelikož jinak by tenhle článek byl opravdu dlouhý. Někdy mezi 8 až 5 miliony let před naším letopočtem se rozešly vývojové linie lidí a šimpanzů (ještě pár milionu let dozadu se rozdělily vývojové větve goril a šimpanzů), které do evoluční hry vložily postavu posledního společného předka, jež se snaží všichni najít. Dlouho se mělo za to, že legendárním společným prapředkem je Lucy (není to ta servírka, co vám s úsměvem na tváři nosí kávu ve vaší oblíbené restauraci). Avšak v roce 2013 vědci objevili a pojmenovali na jihoafrickém území novou (dobře, docela starou) fosílii, která je nejstarší z dosud nalezených (kolem 7 – 8 miliony let) a pojmenovali tento druh Homo naledi (evoluce je složitější, než jen Homo habilis, erectus a sapiens J). Abychom se však pohnuli dále, tak jsme jako počínající lidský druh slezli ze stromů a po chvíli začali chodit po dvou místo po čtyřech. Díky tomu jsme se začali postupně rovnat a byli jsme si schopni trhat ovoce ze stromů z větší výšky (díky větší členitosti krajiny už nestačilo jenom skákat ze stromu na strom v džungli a museli jsme potravu začít i vyhrabávat) a začal se více rozvíjet bipedalismus (chůze po dvou). Trvalo nějakých pár let (stovek tisíc let), než pánev přestala být orientována bočně (jako šimpanzi) a začala být orientována spíše dopředu, což umožnilo efektivnější chůzi, lepší využívání rukou a postupný vývoj esovitě zakřivené páteře.
A co potrava? Jako potrava sloužilo především zralé ovoce, stonky a listy. Opět evoluční výhodou byli jednici, kteří se dokázali živit vláknitější a tím pádem těžko zpracovatelnější potravou (představte si, že žvýkáte třeba bambusovou tyč). Nejraději však zcela jistě měli zralé ovoce – nejvyužitelnější dostupná energie.
Vlivem proměny životního prostředí byla schopnost chodit po dvou a využívat lépe ruce nutnou adaptací k přežití. Přesuňme se teď k lovcům a sběračům. Jejich doba byla přibližně od 2,6 milionu let před naším letopočtem po 10 000 př. n. l. V africkém prostředí, kde raný homo žil, tvořila rostlinná potrava zhruba kolem 70 % denního energetického přijmu. V průměru museli lovci a sběrači nachodit asi něco kolem 6 kilometrů za den, aby si zaopatřili potravu nutnou pro přežití. No jo, ale delší chůze má za následek větší energetické potřeby organismu. A tak do jejich života přišel lov, který byl nutný v tomto období pro přežití a rozmnožování. A to nastalo někdy kolem 2,6 milionu let před naším letopočtem. Zabezpečili tím tak svou energetickou potřebu a potřebu potomstva, kdy matka byla limitována kojením a staráním se o dítě. Díky tomu, že jsme jediným savcem na planetě, který má tak dokonalý termoregulační systém (ochlazujeme se pocením), jsme mohli doslova „uběhat“ lovnou zvěř. Antilopa se prostě skácela na zem, jelikož se přehřála při útěku před námi. Tento druh lovu je dokázán třeba u Křováků v Jižní Africe. Pak však přišly na řadu luky, šípy a oštěpy.
Kdy se začal vyvíjet mozek?
Zajímavá otázka, která s sebou nese mnohá překvapení. Hodně se v posledních letech mluví o střevech jako o druhém mozku, což je prakticky fakt. Trávicí systém vysílá signály, na co zrovna máme chuť a kdy máme hlad. U hominů díky nárůstu koncentrovanější energii ve stravě došlo k tomu, že se začala zmenšovat střeva (nebyl potřeba tak dlouhý systém pro extrakci energie) a začal se zvětšovat mozek! Jelikož jsou oba orgány velice náročné na energii, tak se mozek mohl vyvinout po přidání energeticky bohatší stravy do jídelníčku (jasně dalšími faktory jsou bipedalismus, osvojování si nástrojů apod, ale prvotním impulsem byla kvalitnější potrava).
Na dalších stránkách se seznámíte, jak mohli přežít předci v době ledové. Hlavně díky mechanismům, které v současnosti všichni tak nemáme v oblibě, a to schopnosti ukládat tuk, toto byla obrovská evoluční výhoda. Vlivem „týmového ducha“ napříč kmenem lovců a sběračů docházelo k pravěké dělbě práce a společnému zaopatřování potravy, což opět umožnilo větší zisk energie z potravy a dokonalejší vývoj jedince. Jakou roli představovala třeba kultura v dalším vývoji, se zabývají následující stránky, a věřte, že malby v jeskyních mají docela velký podíl na tom, že jsme dnes takoví, jací jsme.
Logicky vlivem lepší provázanosti kmene, lepšího energetického zabezpečení dochází pomalu k rozrůstání kmene a pomaloučkému usazování. A jakmile se začali lovci a sběrači usazovat, tak se postupně učili, jak si začít pěstovat plodiny.
Vznik zemědělství
Tady začíná druhá část knihy, která pojednává o vzniku zemědělství a o jeho dopadu na tehdejší lidi a na nás. V důsledku zemědělství dochází k tomu, že bylo více jídla, a tím pádem je schopný se uživit větší počet lidí. Ženy mohly mít více dětí, které se mohly dříve zapojit do pracovního koloběhu získávání potravy. Je však na místě zdůraznit, že získaná potrava byla jednotvárnější, tíže dostupná a méně kvalitní. Tím pádem se začala objevovat první civilizační onemocnění, jako třeba osteoporóza a kazy v zubech. Strava tehdejší doby měla za následek snížení lidského vzrůstu, zmenšení průměrné délky života (ano lovec a sběrač žil průměrně déle, než zemědělec) a výskyt nových onemocnění.
Až do velké průmyslové revoluce byl život zemědělců mnohem méně kvalitní, než život lovců a sběračů. Kvalita života jedince se zhoršila na úkor zvětšení lidské populace a pokroku civilizace. Kniha vám dokáže podrobně odpovědět na otázku proč, ale na druhou stranu nebýt zemědělství, nikdy bychom nedošli k dnešní podobě civilizace.
Velká průmyslová revoluce (18. – 19. století) je obdobím mechanizace a velkého strojního boomu. Obrázek zemědělství a výroby se začal měnit a pomalu postupně lidskou práci začaly nahrazovat stroje. A za posledních 200 let se způsob života lidské rasy otočil o několik tisíc stupňů kolem své osy. Vlivem mechanizace za nás pracují stroje a většina populace si může v klidu pracovat v kanceláři před monitorem s minimální fyzickou aktivitou. Stejně jako vlivem zemědělství se vlivem strojové výroby změnila i strava. Například se dramaticky zvýšila spotřeba cukru a mouky (mechanizace vymílání mouky). Dnes je téměř vše řízeno průmyslově. Od pěstování obilnin, chovu dobytka po pěstování zeleniny. Je to však logické, větší populace a tím pádem větší nároky na její uživení.
Nesoulad
Nesouladem se rozumí to, že lidé nežijí v souladu se svými genomem, který se díky lidské evoluci vyvinul na jiné potřeby, než které mu v současné době poskytujeme. Můžeme sem zařadit příliš málo pohybu, příliš času stráveného sezením, příliš škrobu (sacharidů a cukru) ve stravě, příliš tuku ve stravě nebo zavedení nových tuků do jídelníčku (konkrétně transmastných kyselin, které jsou velice škodlivé).
Mezi nemoci z nesouladu můžeme zařadit:
- Alzheimerovu chorobu
- kardiovaskulární onemocnění
- cukrovku II. typu
- hemoroidy
- astma
- alergie
- rakovinu
- osteoporózu
Mohl bych pokračovat ve výčtu dále, ale nemá to smysl, jistě si dokážete dosadit spousty dalších zdravotních problémů.
A jaké jsou hlavní příčiny nesouladu?
- industriální strava
- nedostatek spánku
- nedostatek pohybu
- vliv antibiotik na mikrobiotickou diverzitu ve střevech
To je jen pár hlavních příčin, které mají vliv na vznik onemocnění díky „nežití“ dle přání našich genů. V období velké průmyslové revoluce (nejspíš se stále ocitáme v jedné velké revoluci) dochází ke zlepšení zdravotního stavu. Zavádějí se čističky odpadních vod, kanalizace a tím pádem menší výskyt infekčních onemocnění a moru. Vynález penicilinu zachrání spousty lidských životů, avšak je to s ním jako s ohněm. Dobrý sluha, špatný pán. Nadužívání antibiotik je v moderním světě obrovský problém, jelikož bakterie se stávají vůči nim rezistentními a tím pádem ztrácejí účinnost a naopak likvidují zdraví prospěšné bakterie, žijící v našich střevech.
Současnost a budoucnost
V poslední kapitole Daniel vysvětluje třeba to, proč tloustneme, a zaobírá se konkrétně jednotlivými civilizačními onemocněními. Vysvětluje, jak předejít cukrovce II. typu a že to není záležitost pouze starších lidí, ale týká se to čím dál mladších jedinců. Věnuje se problematice zánětu a tím spojeným propuknutím aterosklerózy a kardiovaskulárních onemocnění a třeba se dozvíte, proč byla rakovina označována jako nemoc jeptišek.
„Use it or lose it“ je heslo, které mají v oblibě kulturisté. Když svaly nebo mozek používáme (posilujeme, přemýšlíme) tak dochází k zátěži a tím pádem trénujeme a zlepšujeme mozkovou respektive svalovou funkci. A totéž platí i pro zdravé kosti, abychom měli zdravé pevné kosti je potřeba je soustavně zatěžovat (zejména v mládí), aby dostávali ty správné impulzy.
Nebyl by to bosý profesor, kdyby v knížce nezmínil prospěšnost chůze nebo běhu naboso. Detailně vám vysvětlí v čem je to přirozenější a proč bychom měli chůzi naboso praktikovat.
V závěru se zabývá možnostmi dalšího lidského vývoje a vy si můžete udělat vlastní obrázek, kam by se váš individuální vývoj měl ubírat. Tento článek bych rád zakončil výňatkem z Danielovy knihy, který se mi velice líbí a přirozeně se sem hodí:
„Ať se nám to líbí nebo ne, jsme mírně obtloustlí dvounozí primáti bez kožichu, kterým chutná cukr, sůl, tuk a škrob, avšak stále jsme adaptovaní na rozmanitou stravu tvořenou vláknitým ovocem a zeleninou, ořechy, semeny, hlízami a libovým masem. Užívám si odpočinku a relaxaci, ale pořád máme těla vytrvalostních sportovců, kteří se vyvinuli, aby nachodili a často i naběhali spoustu kilometrů za den, vyhrabávali potravu ze země, lezli po stromech a nosili břemena. Užíváme si pohodlí, ale nejsme dobře přizpůsobeni k tomu, abychom trávili celé dny doma na židlích, nosili boty s odpruženou podrážkou a celé hodiny zírali do knih a obrazovek. V důsledku toho trpí miliardy lidí nemocemi z blahobytu, novosti a nepoužívání, které bývaly vzácné nebo neznámé“.
-Daniel E. Lieberman-