Ondřej Klein
Před dvěma roky, tedy v roce 2015, spatřila světlo světa zajímavá knížka s příhodným názvem 10 % člověka. Bioložka Allana Collen cestovala v rámci svých výzkumů po světě a zejména po tropických oblastech. Během svých cest nasbírala slušnou „porci“ tropických onemocnění, ze kterých se dlouhé roky léčila. Prodělala několikaroční intenzivní léčbu antibiotiky, která jí zbavila nákazy tropických onemocnění, ale jak se dá čekat, něco za to zaplatila. Tou cenou byla větší náchylnost k běžným nemocem, horší kvalita kůže a zažívací obtíže. Jako správný vědec pátrala po příčinách a vydala se na pouť do světa mikrobů obývajících naše těla. Při své výpravné pouti vás seznámí se světem mikrobů, tak jak jste o něm nikdy nepřemýšleli, dozvíte se, proč jste člověkem pouze z 10 % (poznání o mikrobiomu v roce 2015 hovořilo o tom, že mikrobionální buňky mají převahu nad těmi lidskými v poměru 10:1, nynější odhady jsou však střízlivější a hovoří o poměru 1,3:1), jak nese název knihy a proč byste se o své bakterie měli starat a ne jim škodit. Pojďme nahlédnout do mikrosvěta Alany Collen.
V roce 2000 byl poprvé přesně rozpoznán (sekvencován) lidský genom. Odhady před zveřejněním výsledků hovořily o počtu kolem 50 000 genů, avšak reálný výsledek byl pouhých 21 000 genů, což nás řadí s 500 geny navíc před červíka s názvem háďátko obecné. Počet genů rýže se pohybuje někde kolem 35 000, takže my jako lidská rasa jsme tvořeny menším množstvím genů, než má rýže! Nezapomněli jsme ale na něco? Odhady o počtu genů bakterií obývajících naše tělo, tedy mikrobiomu, hovoří až o čísle 4,4 milionu genů. A díky pradávnému spojení s genetickou výbavou mikrobiomu se dá říci, že disponujeme součtem genů mikrobiomu a lidského genomu, takže jsme na tom tedy asi 130 krát lépe než rýže, ufff.
V knize se postupně dozvídáme, že slepé střevo není úplně tak zbytečným orgánem, jak by se mohlo zdát. V zásadě plní roli jakéhosi zásobníků mikrobů, které jsou připraveni „kolonizovat“ tlusté střevo a napomoci tak obnovení mikrobioty po léčbě antibiotiky. Postupně projdeme popis nemocí, s kterými se musely potýkat minulé generace, jako jsou spalničky, tyfus, cholera a úplavice. Díky vakcinaci prakticky tyto nemoci vymizely a v západním světě jsou takřka ojedinělé. Zjistíme, že porod v dřívějších dobách nebyl úplně „košer“ záležitostí a díky „špinavosti“ porodních doktorů zemřelo mnoho žen a dětí, jelikož na ně během porodu doktoři přenesli smrtelné bakterie. Velkým vítězstvím nad infekcemi byl takřka náhodný objev penicilinu Alexandra Flemminga, kterému tato událost zaručila takřka nesmrtelnost. Díky tomu pro nás dnes není nebezpečnou záležitostí každé „bebínko“. Zatímco tato rizika onemocnění takřka padla, na bitevní pole se dostali noví nepřátelé.
Mezi tyto nepřátele můžeme počítat prudký nárůst výskytu alergií a dalších autoimunitních onemocnění, cukrovky I. a II. typu, kardiovaskulárních onemocnění a především nárůst váhy západní populace. Zajímavé je, že k masivnímu rozšíření těchto neduhů došlo v posledních 40 – 50 letech, vyvstává otázka, co se kde pokazilo?
Pěnice slavíková je schopná rozeznat, kdy se blíží doba migrace z Evropy do oblasti subsaharské Afriky a jakmile nastane čas, začne se cpát, aby si zajistila energetické krytí pro let dlouhý 4 000 mil. Během pár týdnů přibere ze 17 gramů na 37 gramů, což jí zajistí potrava bohatá na zralé ovoce (datle a fíky). Kdybychom se drželi vysvětlením nárůstu váhy čistě díky většímu množství energie, tak by to stejně nebylo dostatečné množství, což naznačuje, že pěnici v nabírání pomáhá ještě něco. A tím něco myslíme mikroby v jejím zažívacím ústrojí. Paradoxní je, že pěnice chované v zajetí podléhají přesně tomu samému ději, ztloustnou na 37 gramů a pak aniž by se vydaly na pouť dlouhou 4 000 mil, zase shodí svou váhu na původních 17 gramů. Což opět fyzikálně vyjádřeno není možné, takže mikroby jsou zodpovědné za víc, než si myslíme. Tvrzení, že kalorie je jako kalorie, prostě neplatí a již není delší dobu udržitelné.
Už před 2 500 lety se Hippokratés domníval, že původ všech nemocí je ve střevech, no možná nebyl daleko od pravdy. Mikrobioložka Ruth Ley přišla na to, že složení mikrobioty obézních živočichů se liší od živočichů s normální hmotností a velmi pravděpodobně přispívají ke vzniku nadváhy. U myší s obézní mikrobiotou došlo k tomu, že na každých 100 kcal potravy myši s obézní mikrobiotou dokážou uložit o 2 % kalorií navíc. Hmmm, což by teoreticky znamenalo, že při nepříznivém složení mikrobiomu při příjmu 2 000 kcal každý den získáme v průběhu roku 1,9 kg tuku. Prostě jen kvůli tomu, že mikroby dokáží „sklidit a uložit“ více energie z potravy, takže spíše než jste to, co jíte, by se hodilo heslo, že jste to, co jedí oni. Kdybyste vzali dvojčata a dávali jim identickou stravu se zvětšeným obsahem energie ve stravě (+ 1 000 kca), nedošlo by ke stejnému nárůstu váhy. A v jednom takovém pokusu by teoreticky nárůst tuku měl činit 8 kg. Avšak dvojčata přibrala 13 kg a 4 kg, což je jen další manifestace toho, že nic není tak, jak se zdá.
V dalších kapitolách nás Collen provází problematikou vlivu mikrobů na stav mysli, především na náladu a rizikové chování. Na příběhu Ellen Bolteové demonstruje, jak decimující vliv mají antibiotika na střevní mikrobiotu a popisuje její boj s autismem jejího syna Andrewa. To ona dokonce svým pilotním výzkumem, ač není lékařkou, odstartovala zájem vědců o naše „pidipřátelé“. Drtivá většina serotoninu, hormonu, který je považován za hormon štěstí, je vyráběna ve střevech právě mikrobiotou. Intenzivní léčbou antibiotiky nebo i špatnou skladbou výživy dokážeme ovlivnit i to, jak se cítíme, tedy v tomto případě mizerně. Tady by se dokonce dala v tomto kontextu chápat i častá pozorování vegetariánů a veganů, že se prostě na rostlinné stravě cítí lépe. Jednoduše proto, že mikrobiomu se nejlépe daří živit se vlákninou z potravy, čili z rostlinných zdrojů.
Antibiotika dokázala zachránit mnoho životů a ještě mnoho zachrání, ale je potřeba je užívat s mírou.
Hodně se dočtete o vzniku alergií a autoimunitních onemocnění. Autorka se snaží vysledovat jejich zrod a zajímavé je, že nachází časovou souslednost s masivním rozšířením antibiotik. Už na konci 40. let 20. století objevili vědci, že podávání nízkých dávek antibiotik hospodářským zvířatům má za následek menší úmrtnost a větší váhu až o 50 % oproti zvířatům neužívajících antibiotika. Collen dále udává, že až 70 % antibiotik spotřebovaných v USA připadá na dobytek. V dnešní době čelíme v mikro množství antibiotikům v potravě, zdrojích vody a to hlavě díky jejím nadužívání (hospodářská zvířata, a nesprávně diagnostikovaná bakteriální infekce (tedy virová)). I malé dávky ATB dokáží způsobit narušení rozmanitosti mikrobiomu a „vytrénovat“ některé bakterie na podávaná ATB, takže přežijí jen ty nejsilnější, tedy nejrezistentnější bakterie a mají potom šanci se množit na úkor těch, které ATB zabila. Dalšími složitými podrobnostmi vás nebudu zatěžovat, jen je fajn mít na paměti, že je potřeba užívat ATB s mírou a jen v případě, že je to opravdu nutné.
Ta prokletá vláknina … Moderní strava je v západních zemích na rozdíl od rozvojových zemí téměř zbavena vlákniny. Doporučený denní příjem je kolem 30 gramů na den, troufám si hádat, že pokud nedbáte na svou stravu, tak téměř nesplňujete ani polovinu této dávky. Mikroby se živí vlákninou a na oplátku v průběhu jejich metabolismu vznikají látky pro nás prospěšné. Jako třeba serotonin, SCFA (mastné kyseliny s krátkým řetězcem), které dokážou fungovat jako takový posel, jenž slouží jako „komunikátor“ mezi naším imunitním systémem a mikrobitou. Dále se dozvíte, co je to zonulin a jakou roli hraje v otázce celiakie a intolerance na lepek. Co by to bylo za knihu o mikrobiotě, aby nepojednávala o důležitosti přirozeného porodu pro zdravý vývoj potomka. Více si o tom můžete přečíst v recenzi na Zdravá střeva, kde je problematika porodu rozebrána detailněji. Mimo jiné se dozvíte, jak je pro zdraví dítěte důležité kojení. Kojené děti mají nižší riziko vzniku cukrovky II. typu, nadváhy nebo obezity, kardiovaskulárních problému a dalších civilizačních onemocnění.
Jak se dá mikrobiota obnovit, i díky její transplantaci, se dozvíte v kapitole osmé. Proberete si problematiku probiotik a probiotických potravin. Možná pochopíte, proč je potřeba užívat probiotika v obrovských koncentracích, aby to mělo nějaký výsledek. Nízká koncentrace prospěšných bakterií v probiotikách je odkázána pouze na vyhlídkovou plavbu vaším zažívacím traktem, „nechytí“ se skoro nikdo. Kdežto zařazení „živých“ potravin má už větší smysl, jelikož je patrně budete jíst celkem často a celkem dost, tudíž prospěšné bakterie mají větší šanci „se chytit“.
Závěrem je třeba říci, že se jedná o zajímavou knížku, avšak informativně hutnější a čtivěji podanou knihou se stejnou tématikou jsou Zdravá střeva. Každopádně, kdo se zajímá o to, jak si zlepšit své zdraví prospěšnými potravinami, bude pro něj kniha přínosem. Dozvíte se i spoustu příběhů ze života obyčejných lidí nebo vědců zápolících s výzvami, které v sobě mikrobiom skrývá. Nezbývá mi nic jiného, než na závěr říci, že držet se kvalitních a čerstvých potravin je pro vás to nejlepší, co můžete udělat. Probiotické potraviny, jako je třeba jogurt, kefír nebo kvašená zelenina v kombinaci s dostatkem pohybu a aktivního životního stylu, budou ideálním prvním krokem ke zlepšení stavu vašeho mikrobiomu a tudíž i imunitního systému samotného.